Přihlášení
... ::: Blogujem ::: ...


Jenda - 13. 10. 2008
Geisskopf 2008 vol.2

  Takhle se ve čtvrtek táhnu ze školy a v tom mi volá Mareen, že se chystá v sobotu ráno vyrazit do Geissu a v neděli večer návrat... Samozřejmě souhlasim a potvrzuju učast. Obvolávám všechny riders a snažim se je natáhnout do našeho tripu... pro většinu lidí je to dost narychlo, někdo se rozhoduje, někdo vobkládá rovnou... V pátek už je jasný, že pojede i Zetor a Dejv... maj ješte volný místo v káře,tak překecávám ješte nějaký profi. Nakonec Zdenďák doplňuje volný místo v autě....Takže v jedný káře já a Mareen, druhá kára Zetor, Dejv, Zdenďák...
  Je sobota 7:00 ráno a Mareen už za mym barákem mocně túruje Grizzlyho... nakládáme bika a vyrážíme směr Plzeň - Klatovy (nic netušíc, že tam o den dýl prožiju hrozný muka) - Železná Ruda a Geiss. Zetorům to trvá jak lačnímu sraní, tak usuzujem, že bude lepší se rozdělit a ject každej tu svou. Celou cestu nás, kromě metálku v podobě Iced Earth, doprovází nepříjemná mlha, takže neni moc vidět, kam že to jedem... Grizzly se toho nebojí, drží plnej a proráží si cestu hustou mlhou... Na chvíli se ocitáme v kopcích, kam se mlha nevyškrábe... Naskytne se nám nádhernej pohled na úplně jasnou oblohu, zbarvený stromy do oranžový až červený barvy a vychutnáváme si tu jedinečnou atmosféru podzimního času... Nasazujem brejle a razíme dál... Po chvilce se ocitneme zase v údoli, kde opět vidíme úplný lautr hovno, nasazujem mikyny, sundaváme brejle a sme nasraný..:) Máme trošku strachy, jestli vůbec bude v Geissu jezdit v takovýhle mlze lanovka...
  Konečne dorážíme na místo v čase něco kolem půl jedenáctý... Lanovka jezdí a parkoviště je plný tlustejch němčourů na drahejch celopérech... Kupujem permice na dva dny a jdem testnout první jízdu... Vyjíždíme do půlky kopce, takže 4x. Povrch je lehce mokrej, takže kolo v klopkách drží krásně směr... první jízda suprová... sice by se mohly opravit vybržděný místa na trati tvořící nepříjemný varhánky, ale i tak se nám to líbí... dáváme hned napoprví dirty a směr lanovka, kde už je docela fronta... takhle jezdíme asi tři hodiny a Zetoři pořád nikde... Je nám to divný, ale přece jenom je už potkáváme na parkáči... Zprovozňujem biky, ládujem se rakvičkama se šlehačkou a pomalu se chystáme na 4x. Visíme si na lanovce a nad hlavama nám krouží vrtulník... na lávce u 4xsky se válí nějakej profa a kolem něj tlupa záchranářů... Trať je nachvíli mimo provoz a koučuje to tam nějakej němčour... Zdenďákovi se zdá, že páska přes cestu je tam jen tak na okrasu a vysílá svojí první jízdu... i přez hulákajícího němčoura drtí svůj 4x styl, míjí polomrtvýho ridera na lávce a dupe až dolu... U dirtu se setkáváme a Zdenďák povídá, jak má asi vědět, že je tam někdo zrakvenej...?:D
    A jde se na Evil Eye.. Já vim, že lávky sou v pohodě, ale ty dojezdy sou do hroznejch kořenů a sraček... I tak to chtěj kluci zkusit projet..Já se Zdenďákem dáváme všechno z první, dostáváme hroznej kotel do rukou.. za náma Mareen, jenom jednou lehce vystoupí a potom Dejv se Zetorem, kteří se nebojej místama vzít biky na ramena a jít po svejch...:) Lávky docela kloužou, ale v pohodě sjíždíme poslední úsek Evil Eye. Jednou si to projet je docela prdel, ale podruhý se nám tam už nechce...
    A jde se na Freeride.. Dejv se Zetorem se někde zapomněli, tak jedem jenom my tři. Začíná to docela vysokou lávkou, která má uprostřed takový zákeřný esíčko. O prázdninách mi tam spadlo přední kolo, letěl sem na držku a vytekla mi brzdová kapalina, tak to radši objíždim.. Zdenďák se na ní chystá, ale před esíčkem vyměkne a otáčí to.. Mareen se nenechává zahambit a jde to tam vyslat... projíždí esíčko a v tom mu padá zadek a letí na zem.. v pohodě ustojí na nohy... za nim nějakej němčour se na to taky chystá a zabíjí to úplně stejně, jako Mareen. Tak pokračujem dál... Kořeny sou navlhlý, takže dost kloužou... najíždim na lávku cca pod úhlem 30°, ocitám se na kraji a uz mi sjíždí zadek... přední je pořád na lávce a zadek mě podjíždí, přetáčim se na záda a dopadám přímo na zem... Prej to hrozně zaduní.. zvedám se a koukám, že sem lehnul přímo do měkkýho, mezi dva pařezy... říkám si, že příště by to chtělo asi krunýř... jedem dál... Sme kousek od lesních dirtů.. zdenďák se k nim blíží, když v tom vidim, že před nima zapíchává předek a vystupuje... zase bez zranění, tak naskakujem dirty a jede se... po cestě to ještě jednou zdenďour lehce pokládá... Sme před lávkou na kamen, kde se rider musi trialově otočit o pár stupňů doprava,.. Mareen jede první, pak já a Zdenďour je někde za náma... Nevěděl o týhle vychytávce, před nájezdem na kamen nebrzdil, ani nevěděl, že se tam musí otočit... posílá hroznýho gapa rovně přímo do louky na placáka... Směju se mu a doháníme Mareena.. Pak už dojíždíme poslední pasáž freeridu bez rakve..
   A jde se na 4x.. Po freeridu navazujem na 4x.. Zetor s Dejvem pořád nikde, tak nějakou tu hoďku dáváme 4x sami... Je to hrozně zábavný, zvlášť, když jezdíš s dvouma našláplýma stylařema, který se tě snažej zavřít v klopně, hodit ti lokta a trestaj tě za nějakou tu chybičku,.. je to fakt prdel... sjíždíme první půlku 4xsky.. Zdenďák jede přede mnou, opírá se do klopny a už vidim, jak se mu zavíraj řidítka a vytváří hezkej půlkruh v driftu... Vždycky se zastavujem v půlce, kde je starťák na dual.. odtamtud jezdíme závoda bezešlápka až dolu.. paráda... Mezi tim přílítá další vrtulník pro zrakvence..
  Už máme poslední jízdu, tak Mareen dává freeride, já se Zdenďourem downhill.. Zetor a Dejv asi 4x, dirt.
DH mě docela baví, neni to zas tak moc rozbitý, dá se to jet i v kuse, těšim se na druhej den, kdy si vypůjčim Zdendovo celopérovýho Mrázka a zkusim konečně nějakej downhill... (bohužel druhej den to nevyjde..)
  Lanovka už nejezdí, všichni se scházíme na dirtech... Já zkoušim čerstvýho condora, whipy, tably no prostě klasiku,.. Mareen transferuje, tabluje občas přihodí x-ko. Zetor na prvnim dává nízkopodlažní, občas i podlažní x-ko, na poslednim pouští ruku.. Hecuje Dejva, kterej občas vyšle pěknýho koňomrda, zkouší tabla, ale docela  je vidět i čistota.. Zdenďák whipuje, zkouší nohy a nějaký 4xsový parádičky... Pak je tam ještě druhá lajna dirtu... Jeden příjemnej, docela dlouhej posílák a pak plechovej odraz.. Na plecháči chci dát condora, ale pořád se nedaří.. Po chvilce šoupeme plechovej odraz cca o půl metru dál, takže je z něj docela fajn polet.. Ještě chvíli lítáme a přesouváme se na parkáč...
   Jelikož sme já a Mareen slečinky, tak máme 4km od Geissu zařízený ubytko.. Zetoři chrněj v káře kousek od našeho pensíku.. Ptáme se pani domácí, jestli si můžou kamarádi dát taky kola do pensionu.. Souhlasí, ale nečeká, že bude mít v garaži sedum rozebranejch biků.. večer se scházíme u nich na parkáči, dáváme piváky, kecáme.. Máme chuť sednout někam do hospy, tak vyrážíme do nitra velkoměsta... Všechno zavřený a za celou hodinu co zevlíme na městě, tak projdou akorát dvě tlusťošky, tak nám je jasný, že to bude večer zabitý...a najednou Zetor, že nám začne vyprávět historku, jak se posral v buse...:) lepší historku sem v životě neslyšel, všichni slzy v očích a pomalu to zatahujem domu, ještě posloucháme, jak Zetor umí hrát šachy.... Zetor s Dejvem jeste zůstávaj a vlejzaj do nějakýho baru...
 
V neděli ráno máme libovou snídani a máme sraz se Zetorama u nás před pensionem, aby si vyzvedli kola... samozřejmě oni nikde, tak vykládáme biky a jedem za Zetorama.. oni ještě spěj a nevadí jim, že maj biky vohozený venku..:)  s Mareenem jedem na Geiss... Ráno je zase hrozná mlha, ale kousek od Geissu projiždíme stěnou tvořenou z mlhy a sme zase v tom azurko počásku... S Mareenem dáváme 4x a asi až po hodině přijížděj rozespalý zevláci... Zdenďák dává na Mrázkovi DH, já a Mareen 4x... Dejv a Zetor.... jdou srát.. S Mareenem postáváme u starťáku u duálky a projíždí kolem nás nějaká skupina riderů... Chytne mě myšlenka je dohonit a vozávodit v nějaký klopence... Tak dupu, kde se dá, rychle dohánim posledního ve skupině, pokládám se do levotočivý klopenky, opírám se do ní a najednou tma.... necejtim bradu, otvírám oči a koukam na integrál politej krví.. Začínaj mě napadat věci, jestli nemám něco s čelistí nebo tak podobně.. Do toho si chroupu písek v držce.. Mareen jel s odstupem za mnou.. Vidí můj bike na zemi a až po chvilce mě, o pár metrů dál válejícího se na zemi... Zvedám se a ptám se Mareena, co mi je... Povídá, že brada to uplně neustála, že to bude na šití.. lokty mam slušně vodřený a teče mi krev z nosu... Sbírám chránič z integrálu ze země, narážim helmu a dojíždim si svojí jízdu... Vůbec se neklepu, sem v pohodě, tak lítám, dávám i tably... Pak dáváme dirty a jede se na parkáč..
    Tam přemejšlíme co dál..Představuju si ten crash a přemejšlim, kde se stala chyba... Jel sem asi moc rychle do klopny a když sem se do ní opřel, tak mi obě kola ustříkly, bike cestoval směrem z klopny a já dovnitř, do klopny... Na parkáč přijíždí zbytek riders a kecáme.. Zetor mi závidí, že mám dvě pusy, němčouři si fotěj muj integrál od krve s čouhajícíma  hřebíkama, který držely kryt... Navrhuju to někde zašít a vrátit se, že bych třeba kluky fotil.. Mareenovi se už jezdit nechce, bolej ho prsty, tak sem rád, že přece jenom pojedem do nemocnice za hranice.. Prodáváme Dejvovi se Zetorem naše permice, loučíme se a směr Železná Ruda.. Moje druhá pusa docela slintá, tak utírám o sto péro.. V Rudě Mareen volá 155, aby zjistil, kam nejblíž na zašití.. Sme posláni do Nýrska... Tam je docela pěkná a fajn sestřička s nějakym tlusťochem v modrý košili.. Myslim si, že je to nějakej pacient, ale až začne slečince rozdávat pokyny, tak je mi jasný, kdo je tam šéf.. Slečinka mi drhne lokty  a druhou pusu nějakou pálivou sračkou a přeposílaj nás do Klatov..Sou milý, neplatim ani žadný prachy a pokračujem v cestě za zašitím brady.. V Klatovech potkáváme na chodbě ještě hezčí sestřičku a ještě milejší než v Nýrsku.. rovnou mě přijímaj.. Šít mě bude nějakej doktor, kterýmu skoro nerozumim... Při šití dostávám hadr na ksicht a kecáme o bikování.. Je to jeden z těch lidí, který nás bikery nechápe.. tak mu vysvětluju vo co de, že existuje DH, bikros atd. a jak se ty kola lišej.. Povídá že by nejradši tenhle sport vyškrt z pojištění, tak mu říkam, že je to to samý, jako když nějakej blbej fotbalista si vyvrkne kotník.. neví co má řict... sestřička je na mojí straně, občas si z něj dělá prdel..:) huba zašitá šesti stehama, teď jsou na řadě lokty.. sestřička bere kartáč do ruky a hrozně se mi omlouvá, že nic jinýho se dělat nedá... a už mi čistí lokty, jako kdyby drhla doma vanu...hrozný peklo, ale po chvilce to je v pohodě.. ona kouká na mě smutně a zase se mi omlouvá..:) Doktor povídá, že je to dobře, aspoň si něco užiju... už sem vošetřenej, ještě chvíli kecáme.. Z doktora se vyklube, že jezdi cross country, že ho sere bejt v práci, že by nejradši v tak hezkym počásku vyrazil na bike.. Loučíme se, sestřička se na mě směje a já odcházím..:) mam ovázaný lokty a přidělanýho kňoura na ksichtě. Nasedám do auta a jedem směr Praha a tim náš trip končí..
 Sem rád, že jsme se docela sešli.. Bylo to super poježdění, až na ten crash, byla sranda a je na co vzpomínat.. Snad někdy zas...

Mareen - 09. 10. 2008
!!! Trail-Crew Bloguje !!!

Takže pánové rozhodl jsem se na stránkách zprovoznit něco jako blog. Myšlenka je taková, že každej z Crew bude mít možnost se zde literálně projevit.

Jak na věc?
Prvním krokem je přihlášení - k tomu slouží odkaz vpravo nahoře. Pokud neznáte svoje přihlašovací údaje, napište Mareenovi, on vám je sdělí.

Po úspěšném přihlášení se vám zjeví odkaz Nový příspěvek. Pak už můžete psát standardním způsobem. Ukládá se to kliknutím na ikonku s disketou.

To co napíšete můžete v budoucnu upravovat i zcela smazat, takže se nebojte experimentovat.

Formátování
Můžete text formátovat, ale všeho s mírou, ať ten web vypadá tak nějak konzistentně. Běžná velikost písma je x-small. S velikostí písma a s barvama opatrně.
První řádek příspěvku by měl být nadpis ve formátu tučně velikost small.

Odkazy
Můžete vkládat odkazy. Někdy je to rozpozná automaticky, pokud napíšete rovnou adresu. Obecnější postup je... Napsat text odkazu, např. "odkaz na fotky". Tento text označit, kliknout na ikonku se Zemí (nahoře vpravo), objeví se dialog, tam teprve zapsat internetovou adresu.

Obrázky
Lze i vkládat obrázky, ale to je už pro pokročilý. Slouží k tomu ta žlutá ikonka s horama. Objeví se dialog, kde můžete zvolit obrázek, který už je na serveru (všechny dosavadní galerie a tak). Je tam také možnost uploadovat nový soubor. Když něco uploadujete, objeví se to v adresáři -blog-, do jiných adresářů nemáte práva zápisu. Zatím to není ještě uplně dodělaný, takže než soubor uploadujete, zmenšete ho na 900x590 px. Taky pozor na názvy souborů, žádná diakritika, žádný mezery. To, co uploadujete, už nemůžete smazat, takže dvakrát přemýšlej, upravuj, resizuj a jednou uploaduj.
Pokud vkládáte obrázek, zvolte nějakou rozumnou velikost zobrazení (nastavuje se to v tom dialogu). Rozumné je šířka max 500px, výška max 300px, prostě s citem.
Průměrně inteligentní šimpanz bude po chvíli schopen i vložit náhled obrázku, který bude sloužit jako odkaz na plnou velikost.
Smyslem uploadování obrázků je ilustrativně doplnit text, tedy netvořit zde žádné galerie. Tj. jen maximálně pár fotek na příspěvek. Více fotek najednou, třeba z ňákého většího pojezdu, se bude stále řešit jinak - přes ftp.

Stylistický dodatek
Používejte diakritiku (to jako háčky a čárky). Ve větách za čárkou, tečkou, otazníkem, vykřičníkem a za dvojtečkou se dělá jedna mezera (před nimi ne). Pomlčka má mezeru před i za. Něco jiného je spojovník, ten je bez mezer (např. Frýdek-Místek, Trail-Crew). Psaní závorek viz tento text, tj. za začínající závorkou a před ukončující závorkou se mezery nedělají.

Poznámka na závěr
Nezapomínejte, kdo je tady šéf, takže kdo mě rozlobí, zle na to doplatí!!!

Mareen - 05. 08. 2008
Geisskopf 2008

Kapitola první - jedeme či nejedeme

Trail-Crew se sice nachází ve stavu rozkladu, ale to neznamená, že se mezi námi nenajdou borci, kteří ještě pořád sází. Rozhodlo se tedy, že se vyrazí opět do Geisskopfu. Jádro výpravy jsem tvořil já, Mareen, jezdec již v mírně pokročilém věku, a Jenda, nadějný jezdec mladší krve. No a slupka výpravy se nekonala, páč se nás asi všichni bojej. Nebudeme jim to zazlívat, přečijen ne každej dokáže tak pěkně dupat jako my.

Nadešel den odjezdu. Balim si věci, chystám se na punkovou verzi tripu, a tak beru stan, spacák, vařič a těstoviny v pytlíku. Bágl mám na zádech, obouvám si boty a už beru za kliku od dveří, když v tom zvoní telefon. Na druhym konci drátu Jenda, že prej v Geissu je bahno a louže v klopenkách. Pro jezdce našich kvalit sice žádná překážka, ale náladu na to nemáme, takže nic, Geiss se nekoná. Nadšeně sundavám boty a vybaluju bágl...

Kapitola druhá - auto

O necelé dva týdny později organizujeme druhý pokus. Opět zůstává jen tvrdé jádro Já a Jenda. Jenda vyměknul a zajistil nám ubytování v Rudě, a tak smutně nechávám stan doma. Opět stojím s báglem u dveří a čekám, kdy zazvoní telefon, ale on nic. Jdu tedy k autu a tentokrát se odjezd podařil. Ambiciozně jsme vyrazili směr Železná Ruda. Naše nadšení zanedlouho opadlo, když jsme uvízly v zácpě před Barrandovským mostem. O zábavu mám naštěstí postaráno, páč Jenda převzal vládu nad rádiem a pere do mě jeho nejvíc nejlepší metalový pecky. Ve výborném čase 45 minut po odjezdu se dostáváme na okraj Prahy. Skoro začínám mít pocit, jako že nám někdo nepřeje, abychom tam dojeli.

Felicie zvaná Grizzly si spokojeně hučí a my letíme krajinou. Když náhle u Rokycan Grizzly změnil svůj projev a nasadil nemalé turbo. Vždycky jsem chtěl mít vytuněnej stroj! Jelikož zvuk neutichá, zastavujeme a jdem to obhlídnout. Kdo by to byl řek, Grizzlymu prasknul vejfuk. Uhnila trubka hned za katalyzátorem. Dáme hlavy dohromady a zvažujeme naše možnosti. Je deset večer, na autoservis to moc nevypadá. Jenda navrhuje zajet k němu na chatu a nechat to spravit jednoho známýho. A tak se i stalo. Jelikož Jenda je nemalej lokál, mistrně naviguje v okolí Plzně, a tak si zajiždíme deset kilometrů. Na druhý pokus se již daří nabrat směr Březnice. Takže dneska do Geissu opět nedojedeme.

Kapitola třetí - klika

Druhý den ráno je auto opravené, a tak opět vyrážíme. Kolem poledne jsme v Geissu, kupujeme permice na dva dny (43 Eur plus 2 Eur za používání parku) a vyrážíme na svah. Testujeme obě freeridové možnosti, naše oblíbené biker crossky i dirty. Nemohu se zbavit dojmu, že to kolo pode mnou jaksi plave. Vzhledem k tomu, že jsem v posledních dvou letech toho najezdil opravdu pramálo, až tak moc mne to nepřekvapuje. Po pár hodinách zjišťuji, že můj bajkerský cit se nemýlil, kolo opravdu nebylo úplně v cajku. Objevuji menší vůli v uchycení pravého pedálu v klice. Nevadí, dotáhnu a jedu dál. Bohužel utahovat musím po každé jízdě. Když už je vůle poněkud větší, zajdu do místního bike shopu. Hoši na to koukaj, chvíli to zkoušej a uzavřou to tím, že s tim nejsou schopni nic udělat, že pedál nejde ani utáhnout, a navíc ani vyndat. Jak zábavné. Na krámě překvapivě, žádný kliky nemaj, ptám se tedy, jestli je něco v okolí. Doporučují mi obchod v Deggendorfu. Taktně přejdu poněkud komický název města a nechám si polohu shopu ukázat na mapě. Nemám náladu hned odjet, a jdu se teda ještě párkrát svézt na biker cross. Větší polety posílám s dopadem téměř jen na levou nohu, ale pořád mě to baví. Když takhle před jednou jízdou opět kontroluji stav klik a zjistím, že je možné pedál vyndavat a zandavat rukou bez jakéhokoli otáčení, usuzuji, že teď už by to mohlo být i trochu nebezpečné, hehe. No aspoň jsem vyřešil problém, jak dostat pedál ven.

Do vesnice Deggenů jsem dorazil za půl hodinky. Jenda zůstal na Geissu. Po chvíli motání se v centru jsem narazil na Crocodile Cycles. Naběh jsem tam s klikou v ruce a ptám se, jestli by neměli něco podobného. Poté, co prodavač zjistil, že je to klika pro osu Isis, odpovídá, že vůbec nic, že je to moc malej standard. Ani v krabici různých starých dílů a zbytků nic nenachází. Naštěstí je to sympaťák a snaží se mi pomoct. Nabízí nový Shimano LX za cca. 100 Eur. Nabídka to asi není zlá, ale představoval jsem si něco trochu jiného než elikska. Začne hrabat v second hand krabici a nachází samý pravý kliky na Octalink. Najde i středovku a říká, že když najde i levou kliku, tak to dáme ňák do kupy. No nebudu vás napínat, levou samozřejmě nenašel. V podobným stylu tam strávím asi 2 hodiny. V další krabici najde levou, já zajdu pro kolo, řešíme délku středovky, říkám, ideálně to chce 118mm, on říká 113 musí stačit, namontuje ji, utáhne jednu kliku, utahuje druhou a zjišťuje, že se to tam nevejde, stáhne kliky, vyndá středovku, veme jinou, namontuje, zjistí, že nee, sundá, už to začíná bejt trochu zoufalý. Pak najednou kdesi najde kliky na čtyřhran a celej kolotoč se rozjíždí od znova. První středovka samozřejmě nevyjde, další má jinej závit, a pak zničehonic středovka číslo asi 153 se s klikama shodne a padne to tam. Zaplatím 30 Eur a s velkými díky opouštím Deggendorf. Jenda se na Geissu taky neměl špatně. Asi hodinu byla průtrž mračen, takže házel pózy pod okapem a jinak ladil dirty. Stihnul taky jednomu Germánovi ukázat, jak se správně jezdí dual.

Kapitola čtvrtá - brzda

Nadešel den druhý. Opět hrotíme v Geissu. Chystáme se udělat pár fotek, a tak zavítáme opět na freeride. Je tam jedna poněkud úzká lávka. Žádná velká vejška, asi metr a půl, ale přecijen člověk už se zamyslí. Říkám: "Z toho se bude padat asi docela nepříjemně." Načež Jenda pohotově odpovídá: "V pohodě, vyskočíš." Já se nenechám a povídám: "No když ti podjede přední, tak se bude skákat asi dost špatně." Jenda mě ale utírá: "V pohodě." No nic, točim Jendu, jak to jede a zanedlouho, kdo by to byl čekal, se Jenda klátí k zemi v poměrně nekontrolovaném pádu. Nejdřív sebou třískne na lávku a potom z lávky na zem. Nemohu jinak, než se mu nemálo smát. Jako normálně bych se asi nesmál, ale po jeho proslovu to ani nešlo jinak. Jendovi nic neni, já se bavim, máme to natočený, vše vypadá fajnově. Pak ale zjišťujeme, že to nezvládla přední brzda. Předpokládáme, že jen vytekla a posíláme to opět do bike shopu. Tam to zkusej naplnit, ale brzda stále nebrzdí, takže příčina je doposud neznámá. Zbytek dne tedy hrotíme jen biker cross a dirty, což byl ale stejně náš plán.

Za zmínku také stojí, že jsme v Geissu potkali bandu českých bajkerů a prohodili s nimi pár slov. Oni byli předtím dva dny na Špičáku, tak se jich na to ptáme, páč nad ním také uvažujeme. No říkají, že je to tam vymazlený, klopenky a tak, na pevňáka v pohodě. Jenda se i ptá, jestli se to dá jen se zadní brzdou, a oni, že v pohodě, že je to vymazlený. Rozhodli jsme se teda, že další den dáme Špičák. Ke konci dne, kdy jsem spatřil tuto bandu podruhé, tentokrát i s kolama, které nemají svými zdvihy daleko do motorek, začínám o jejich hodnocení Špičáku trochu pochybovat, ale co, my se nebojíme. Nemohu také neupozornit na luxusní těstoviny z pytlíku, které jsem nám uvařil k večeři. Že byly výborný, Jendo, že jo?!

Kapitola pátá - celopéro

Den třetí. Ruce už skoro necítím, kolo sotva udržím. Vyrážíme na Špičák. Z lanovky trať vypadá docela v pořádku. Jakmile se člověk ale po ní rozjeze, zjistí opak. Jako rozbitej sjezd to není, ale vymazlený bych si tomu opravdu říct nedovolil. První jízda je poněkud rozházená, trať je taky ještě mokrá po nočním dešti. Druhou jízdu už si vychutnáváme. Řešení spočívá v tom, moc nebrzdit. Chce to poněkud vypnout mozek, ale ruce potom opravdu bolí méně. Některý pasáže jsou dost technický s velkými kameny v prudkém svahu, ale ani to Jendu nezastaví, a vesele to projíždí jen se zadní brzdou. Někdo by řek, že je to magor. Na trati není moc skoků, které by za to stály, ale jelikož se některé nacházejí pod lanovkou, Jenda sází jeden whip za druhým a lidi údivem padají ze sedaček. Mě to přestává bavit, páč ruce bolí moc, dávám si tedy jednu jízdu pauzu. Ještě že tak, páč se mi naskytla příležitost k výbornému rozhovoru. Dávám si langoše, na nohách mám chrániče a najednou na mě začali anglicky hovořit dvě Němky v pokročilém věku, tipuju víc jak padesát. Prej jestli ty chrániče jsou potřeba, když chce člověk jezdit na kole. Moc nechápu, a tak říkám, že je to dobrý je mít, když člověk jezdí na takovejhle tratích. A oni jestli je to nutný, jsem fakt zmaten. Po chvíli hovoru, začínám chápat o co jde. Dámy se ptaj, jestli je to těžký to sjet. Říkám, že docela jo, že je to rychlý, že jsou tam šutry, že je to technický a tak. V tom jedna z nich okamžitě kamsi odbíhá. Po chvíli pochopím, že běžela zastavit manžely, kteří už kupovali lístky, že to jako všichni pojedou... Jako představa, že na freeridový trati se motá čtveřice německých turistů nechápajících, co se kolem nich děje, je poněkud úsměvná. No zachránil jsem je.

Náhodou se mi podařilo zjistit, že existuje možnost si půjčit kolo zdarma na dvě hodiny. Nevim proč, co je to za akci, nezkoumám, a jdu se zeptat. Za pět minut odcházím s Kona CoilAir Deluxe a mám radost jak malý dítě. Na dvě hodiny mi svěřili freeridový celopéro. Nemůžu se dočkat až to pustim dolu. Nikdy jsem na fullu nic pořádnýho nejel, tak jsem zvědavaj, co bude. Hlavně skoček se docela bojim. První dvě zatáčky docela dobrý, přichází lavice, nemíním riskovat a tak to spíš polykám a dopadám nahoru, využívám solidní část zdvihu, oddechnu si, že jsem to zvlád, když v tom se síla pružin obrací proti mně a vysílá mě to do dopadu v mírném nose manualu, tak takhle teda ne! Přichází klopenky, nevycházím z údivu. Kolo drží až neuvěřitelně, ta stabilita mě nepřestává fascinovat. Další polet už mám vcelku pod kontrolou. Přichází rychlá pasáž a já zažívám několika vteřinový orgasmus. Palba jak svině. Rychlost úžasná a přitom stále kolo pod kontrolou, úplně jiná dimenze. Přijdou rychlejší klopny, nádhera, fakt nádhera. Dole na sérce dlouhých lavic mi to sice moc nejde, ale aspoň vím, co se děje. Při třetí jízdě už zalítávám tři lavice ze čtyř na čistotu. O tom, že Jenda to celou dobu solí na pevňáku rychlostí hodně podobnou té mé, se radši ani nebudu šířit. Slova strach a bolest jsou pro něj asi velkou neznámou. Čtvrtou jízdu na fullu už bohužel nestíhám, páč se nad námi protrhla mračna, a tak to balíme a posíláme to směr Praha.

Kapitola šestá - závěr

Jak už jsem zmínil, kdosi nám to nepřál. Nejdřív počasí, pak vejfuk, pak klika a pak brzda. Ale nás, tvrdé jádro Crew, jen tak něco nezastaví a výsledek stál za to. Geiss je standardně nádhernej. Ty dualový tratě tam jsou prostě pro dupálisty našeho ražení ráj na zemi. Krásu Špičáku člověk pozná asi spíš s full suspension strojem. I když i na pevňáku se to dá značně osolit. Já osobně jsem se zamiloval do Kona CoilAir, a tak doufám, že mi ji Ježíšek přinese...

Fotky z akce: galerie


BobBuilder - 17. 12. 2007

Blanice 13.12.2007

Takze zacnu asi tim proc cela akce byla poradana. Duvodem bylo to ze se blizi vanoce a to je cas chlastani ze. Na pozvánce byl kde kdo prej padesát lidi, ale co cekate vseho vsudy se nas seslo sest, lehce přes 10%. Ve slozeni Ja, Pivos, Stepan, GejBoj, Svata a Marek. Coz předesilalo slusnou zabavu vzhledem k poctu tezkych alkoholiku mezi nami, temer 100%.

V 19:20 presne vyrazim smer Chodov dobre naladen a s vidinou kvalitne straveneho vecera, dostatek penisu v penezence zarucovalo, ze o zabavu nebude nouze. V 19:53 dorazim k GejBojovi pred barak on stále ještě v ruzovem neglizem, ze to prej hlida mame, at si to kazdej prebere sam. Po tom co si GejBoj sundal silonky a neglize a hodil na sebe tvrde chlapske obleceni jsme vyrazili. Kdyz jsme dorazili skoro az k Blanici ve 20:12 potkavame Pivose, jak vystupuje z auta a okusuje nejaky slecne hlavu. Ve 20:15 dorazime do hospody, hledame zblitek lidi, co maj prijit, sme si rikali ze, 50 lidi nejde jen tak přehlídnout, ale jde to a ještě, když jich není padesát a ještě když tam nikdo není. Sedli jsme si ke stolu k dvěma radne upravenejm delnikum po chvili jsme pochopili, ze to asi nebude to pravy. Takze zadame servirku o ucet, i kdyz platit za tak skvele pivo jakym je Klaster je dost nekřesťansky pocin, ale vzhledem k tomu ze zadního vericiho mezi sebou nemame tak nebylo, co resit.

Odebíráme se do zadni casti Blanice prostředí o poznani lepsi. Gejboj zahlid jukebox, tak vyrazil ostatním trosku znepříjemnit vecer nějakým tim Brichotu a podobnejma hitama. Nanestesti pro nas zkolaboval systém a jukebox sel do kopru. Problem byl v tom, ze hned za zady nam zacala didžina at jsem presnej, ale o ty pozdeji. Stepan s Markem dorazej nejak kolem devaty, obzvlast ze mi ještě Stepan kladl na srdce v osum jo v osum no. Probiha takova ta normalni komunikace jako kdo s kym proc a za kolik. Ve 21:45 dorazi Svata sice s hodinovym zpozdenim, ale jak se rika lepsi pozde nez nikdy, davame nejaky ty Klastery uz mi to zacalo i chutnat, rikam si zelena taky neuskodi tak si taky nejakou dam. Pivos to po chvili bali ze prej musi frcet, asi ji zrejme malo okousal hlavu nebo si chce kousnout nekam jinam. Deme na fotbalek, ale ve trech na hovno shanim nejakou obet narazil jsem na rozumnou slecnu, ani to nebolelo a sla na fotbalek trosku to s GejBojem nezvladame, ale tak bylo to krivy jak svine, ze jo tak nam to proste neslo. Dozvidame se o nejaky party na kolejich, ale mam plny ruce tyci tak nestacim sledovat. Cestne jsme prohrali a mam takovej pocit, ze snad i jednou vyhrali, ale uprimne pamatuju si vsechno tak napul. Pochvili GejBoj vali dom vypadal dost poupravene. Marek ho nasleduje a je za chvili taky v riti. Zbejvame Ja, Stepan a Svata a tady se to stava konecne zajimavou akci.

Bezim si pro dalsi Klaster, jednu zelenou, zkousim na buchtu za barem jestli nebere zradlenku, k mymu prekvapeni, ze jo jsem tak u vytrzeni tak si pridavam jeste jednoho klastera a panak dzina jen co dorazim ke stolu zjistuju, ze jsem uz dostatecne vylitej, normalni clovek si neobjedna dve piva a dva panaky kdyz si pred peti minutama prines novy pivo nejak jsem tu logistiku nezvlad. Rekognoskujeme teren a Stepan vyrazi k jednomu stolu na spolecenky rozhovor, problem byl v tom, ze holka ma vedle sebe svyho frajera, ale Stepan se ridil pravidlem niceho se neboj a nebo spis si toho nevsim. Statecne do ni huci bojfrend cumi jak tele, po chvili to jako gentleman vzdava a jde si sednout zpatky. A ze pudem na tu didzinu, nic pro me tak jdou se Svatou. O dva stoly dal jsem zahlid dve roztomile divciny, radne posilnen klasterem a zelenou sem sebral zblitek odvahy a sel jsem k nim, po chvilce rozhovoru, prej nepujdou na panaka, odchazim a usedam ke stolu. Vzapeti prijdou, ze ten panak neni az tak spatnej napad, tak jdeme na bar, zjistuju problemy s artikulaci a se sluchem. Pak mi dochazi, ze sluch je v poradku a ze jsou ze slovenska. S vypetim vsech sil dostavam dve telefoni cisla, loucim se a jdu dal.

Presel jsem na parket tam vidim Stepana se Svatou, jak to rozjizdej ve velkym stylu. Je znat ze kluci se toho nebojej, Svata je bos a Stepan si nenapadne priseda ke dvema holcinam. Sedam ke Stepanovi po chvili se zvedam a jdu se Svatou delat ostudu na parket. Mam dost Svata tam taha nejakou buchtu at jde taky, ja si jdu pro zelenou u baru sedi jedna z tech dvou holek, co Svata vytah, tak ji ze slusnosti vemu taky, probiha takovyto bla, bla, bla zvu ji na panaka. Pak koukam ze Stepan se ztratil, az druhej den zjistuju, ze ten chlast uz fyzicky nezvlad sel do pryc. Holcina je z koleji, co tam jsou, takze ji rikame, ze sme slyseli o nejaky party na kolejich v sedmym patre. Tak se sbirame a vyrazime na studenstkou party. Cekame nejaky ten problem na vratnici, ale zenska nestacila rict ani prd a uz jsme byli u vytahu. Vyjeli jsme do sedmyho, koukneme na chodbe flasky od staropramenu je jasny, ze jsme tu spravne. Ctyri radne unaveny typci tam sedi opreny o stenu. Vstupujeme dovnitr prvni je kuchyn, nidky jsem nevidel najednou tolik krabic od pizzy jako tady, mozna ani za celej zivot. Zabava je na slusne urovni, poprejme vsechno nejlepsi k narozkam Svata hned bere misto za compem a resi volbu hudby. Ja se ujimam vodnice poprve v zivote vidim uhlik ve tvaru krychle. Nikdo ani nepoznal, ze nejsme mistni. Nasadili jsem vecnickej prizvuk a vsichni si mysleli, ze jsme taky z koleje. Parime nevim ani do kolika, popravde z tyhle faze si uz nepamatuju skoro nic. Usoudili jsme, ze uz je cas, loucim se s Evou probehne nejaka ta vymena bacilu a exkurze na 3. patro, kde maj uprostred chodby na podlaze rozflakany umyvadlo a frcime domu, kolem vratnice probihame ve spechu ze strachu o nase fiktivni studijni prukazy a frcime na nocni bus, na Budejare jsme nejak kolem ctvrty, hledame nejakou potravu nakonec sme nasli benzinku a trada domu. Po par hodinach spanku vstavam do prace, mam pocit, ze mi nedko strcil ruku do zaludku a pekne mi to tam vsechno porovnal.

Zaverem bych chtel podekovat vsem ucastnikum tohoto prijemneho vecera akce byla vydarena a ti co neprisli se o to pripravili.


Anťák - 03. 10. 2007
hle, temnota se uzavřela, ne však ne mnou.

Ne nebojte se, básnický střevo sem si nechal vyndat ještě v mateřský. a co se teď jako děje? hele děje se toho dost, volové. Už nejsem student, studium sem přerušil na jeden rok. nevysral sem se na to úplně. (díky Marine:-) scháním práci. něco je na dobrý cestě, nechci to zakřiknout. pak se samozřejmě pochlubim. V létě byl frmol a totálně sem opomíjel kolo. a nejen kvuli tomu.

Anťák - 15. 06. 2007
co dál?
hm.napadlo mě zveřejnit ňáký ty plány do budoucna a začal bych budoucností nejbližší: neděle pojedem na Točnou, jak jsme se dohodli, Xome?
a od Točný se přesunem rychle zase dál, o tom žádná. Vlétě bych rád podniknul ještě dva delší Roadtripy/nemám ti na mysli třeba jednodeňák do Milovic,nebo do Roztok, KRalup,  kapiš/ . Jde ale o to, že lokací je spousta a času málo, stejně jako peněz. Určitě se shodnem na tom, že ke konci srpna musime nutne sem spicak.cz/leto_bikepark.htm a zkombinovat to případně s tim www.bikepark.net. Tam my totiž hodně ležej v žaludku ty dropy na Freeridovým trailu. Zbláznil jsem se, vím to dobře, vejři. A co druhej trip, kam bysme chtěli? Dolní Morava? Dubný za Číčou, do Soběslavi za Kruzem www.frbikes.cz/index.php?... ? Liberec? no tak co, volové?

|<<<   <<   1/6   >>   >>>|


| Webmaster: Mareen | Poslední aktualizace: 3.8.2009 | www.mareen.cz |