čus.
Fotky: www.trail-crew.com/foto.p...
Venku zima, vítr, jdu na autobus, za necelou hoďku jsem doma. Nemůžu jíst, klepou se mi ruce. Dávám sprchu, teplou pak studenou, blejská se mi před očima, jsem totál mimo. Dávám protein, chce se mi blít. Padám do postele, spím hned. Budím se v jednu v noci, úplně zborcenej potem, jdu do koupelny, je mi vedro. Beru si teploměr, ukazuje 38,5 muháá! Cpu do sebe dva paraleny, piju, jdu do pelechu. Budím se ve dvě, mám křeče, cpu do sebe magnézium, zapíjím čajem a jdu zvracet. Pak konečně usínám. Budím se ráno, úplně vysílenej. Celej víkend ležím a spím, dávám se do cajku. A v pondělí? Dvě hodiny rubu činky a pak na thai box!
Těšte se na jaro až přidám bajka!
Pak ňák stojíme pod schodama a začíná se to z ničeho nic prostě jako dít.Kolem jde ňáká kočička švihne sebou, za ní jde frajer a na schodech ji začne fackovat, jako že nic, normálně ji fackuje. Danda jde k nim a řiká, jako ať toho nechá, né,jako že to né. A frajer na něj startuje, je to nervní hajzl, řikám si, ale něco vevnitř mi řiká, jako že nebude uplně prdel, né, chápeš. Tak se ňáko strkaj a za chvilku ho má Dan na zemi, škrtí ho dobře a ten hajzl něco jako že nás nechá zastřelit a tak, jako je to ňákej rusák, mluví i rusky chvilkama, chápeš. No a je tam vochranka, žádný nabitý tvrdý kocouři, jak by prostě měli bejt, ale starý vole pání, který jsou už jako trochu mimo, víš.Lidi čumej jak puci, vole, roštěnky řvou. Odtrhávaj je od sebe po chvilce a my pak jdem prostě vo patro níž, jako že vyřešíno, jako že konec. Chválím Danyho, jako že je dobrej a v tom dostávám zezadu po palici prostě bombu. A je mi janý, že je celej svět v prdeli. Frajer zmrdanej stojí tak dva metry ode mně a řve vole, hajzl sprosťárny. Odkládám brejle na stolek a jdu k němu. Sme od sebe tak jako že metr a pul od sebe a von vyletí s bombama, dává do toho srdce víš vole, ale nepřemejšlí. Je tam kluzká podlaha, né, mám ty boty jak vole do tanečích a prostě jako na nohy můžu zapomenout a to je blbý kocourem páč sem měl zlomenou ruku, dost blbě víš, takže do toho konfliktu jdu prostě jako s jednou rukou.A to je blbý vole, víš. No von bobmí ale prostě pořádně netrefí, jedna mi jen líže kořen nosu a já prostě řikám pojď hajzle, né. No dostává ode mě pravačku, levá je na hovno, prostě jako mam vo ní strach, víš. Pak krok stranu a stojíme proti sobě, kocour má zlomenej nos, myslim. Jde mi po nohou a jsme na zemi, rychle vole, víš, je to prostě jako fofr. Ještě ve vzduchu ho znova trefuju ale jen na půl plynu, chytám ho levačkou prostě do kravaty, jdu přes něj a žere teď moje bomby. Dávám tak tři a chci mu dát prostě loket, on mě nasral víš, jako že moc a teď je mrtvej vole. A v tom na mě leží prostě nějakej stokilovej týpek , jako že konec, škoda no. Na hajzlovi je zas Dany a ty z vochranky, Kuba stojí a volá benga, průser vole,no průser. Z frajera teče červená, vobočí mu rozsekl ještě Dany, ja mu facelift doďál, volovi. Ale ten, prostě jako řve ,že nás nechá oddělat rusáka, tak že jako mizíme. Venku stojí už dva poldové a ten zmrd se na nás chce vrhnout stejně, asi magor, víš. Pak přijde šéf a my na něj jako ať nás pustí zadem a von že jo, tak poho víš. Ani se nic nesepisuje, nikdo nic, prostě skrz tohle pohoda né. No jdem zadem, Vodičkovou a pak velkou obcházkou ke káře. Za chvilku je tam Jago s holkou a já jako že řídím,prostě jako jsem jedinej nepil, jedem do Matrixu a to je asi prostě jako konec plesu, víš.
Na větrné hůrce
Je skoro dvanáct, já jsem právě dosnídal a řek sem si, že je čas zase jednou něco málo napsat. Už někdy na začátku týdne jsme se s klukama z Crew dohodli, že pojedem prověřit Hůrku. Já jsem tam do tý doby nikdy nebyl, tak jsem se těšil. Ale zase ne nijak moc, protože mě to na bikroskách a 4X nikdy moc nešlo, prostě mi tyhle věci moc neseděj. Ale co, no, zkoušet se to musí. Sraz si dáváme v 10 na Roztylech u „cvakání lístků“ jak říká Jenda. Já jsem tam akorát, Ivoš už čeká, Pavel je tam vzápětí. S lehkým klouzkem přijíždí Jenda a snaží se z kluků vydolovat šroub, kterej drží kliku na tom správným místě aby neupadla. Samozřejmě ho zapomněli, tak se pro něj vracej. Sem na podobný věci připravenej, tak se ani moc nevztekám. Vracej se se šroubem. Ten samozřejmě nepasuje do Jendovejch klik. Takže se jede k židovi Krabovi do Podolí. Na Pražským Povstání Jendovi upadla klika ve vestibulu metra, děsná prdel. U Kraba pořizujem šroub, utahujem kliky a já ještě chvilku koukám na supr Mrázovku, celobrko vyvoněný oranžový za trapnejch 8 kkč.:-) ach jo. Pak šílený XC na Palačák podél vody. Není to sice nějaká dálka ale na 13ti palcovým dirťáku, kterej má přes 15kg a nonstop mu brzdí kotouče je to pro opičáky jako jsem já neskutečnej voser. Neskutečnej.
A jsme na Hůrce. Kdo ste tam byl, tak víte jak to tam vypadá, kdo ne, tak vám to rád sdělím. Divně. Prostě kopec z hlíny po stavbě paneláků a metra a bůhví čeho. Žádnej porost, nic, jen hlína. K trati. Mini rozjezd s dvěma schody, dva skoky kolem 5 metrů, klopna, roleta, klopna dvojáky, klopna….. Prostě 4X. Jinak dost rozbitej a rozmočenej povrch, nic moc materiál spousta šutrů. Otevírá to Ivoš a nasazuje neskutečný koně. Hrůza. A to už to má nalítaný. A Důvod? Neskutečně hnusný počasí. Vítr z boku jako svině, déšť. Vždycky čekáme na pauzu kdy chvilinku nefouká a zkoušíme to. Jedna s Ivošem pak jezdí spodek, děsná kudla. Jenda má novej krunýř a tak ho asi chce mermomocí otestovat :o) Já se trápím nahoře. Rubačka, odraz, pohoda říkám si a pak vítr. Jsem krátkej. Tak znova. Rubačka odraz, klídek říkám si a pak vítr, hází mě o dva metry do strany, tak řvu, že na to mrdám a jedu se podívat na bikrosku. To je peklo. Rozjezdová rampa jak pro MX, postupák, dvoják a velkej dvoják, mega klopna a pak už jen peklo. To chvílí zkouším a přijíždej kluci. Celkem prdel nakonec, foto a video dokumentace. Kluci zkoušej trikovat na druhým dablu - Jenda stůl bez nohy, Ivoš s Pavlem whípky, tejbly. Já nyc, hořkost největší. Poslední dobou se mi fuckt nedaří. Zkuším jen 180tky, padám na držku, furt, demoluju helmu :) Nakonec to i párkrát odjíždím, ale křeč hrozná. Pak začíná šíleně chcát a tak upalujem na metro. Tady ostuda klasická, padá mi na zem moje zhruba 6 kilová helma, hrozná rána, lidi čuměj. Na Chodově pak dáváme Mekáč, páč Pavel má nějaký ty stravenky. A Domu. Na Chodově samozřejmě slunce, modrý nebe… K posrání!!!
Čus bus antabus.
P.S. Včera večer jsem vytáhnul Xoma do posilky, tam sem potkal kamaráda z Thai Boxu, celkem prdel, ale Xom se ještě dneska neozval, tak nevim jestli to přežil :o)
Test osobnosti aneb poznej sám sebe…
Tak jsem nedávno uklízel bordel ve svým pokoji a našel jsem časopis Velo. Sice moc nechápu, kde se u mě vzal, ale oukej. Jak jsem listoval, našel jsem tam zajímavej test osobnosti. A protože je venku počasí na draka a slušný lidi nevyjížďěj z baráku, rozhod jsem se poskytnout ho vám všem, ať se na chvilku zabavíte. Já vás mám pochopitelně stejně všechny už dávno v merku, ale takhle poznáte sami sebe!
p.s. Trochu jsem ten testík upravil, ale to vás asi nepřekvapuje. Kuba
Geisskopf 2005
Po dlouhým čekání a ještě delším plánování jsme konečně vyrazili k našim milým německým bratrům do bikeparku Geisskopf a to ve složení, který nemůže nikoho nechat chladným. První vůz: Kuba, Káďa, Anťák (taky Kuba) a doprovodné vozidlo: Mareen a Jenda. Kdyby Mareen nedorazil na sraz o půl hoďky později, vyrazili bychom pěkně v sedum, jak bylo dohodnuto. Cesta byla o pohodě, akorát v Klatovech Káďa navigoval tak usilovně, že jsme dorazili až do Strakonic. Po krátký prohlídce města jsme nabrali kurz Železná Ruda, kde začala fungovat Kubova paměť. Po důkladné celní kontrole jsme to napálili směrem na Regen a Deggendorf, za třičtvrtě hoďky jsme byli pod kopcem...
Pro představu: na kopec vede lanovka (až nahoru) a kotva (až do půlky). Na hoře si můžeš vybrat: vosolit to na DH trati, držet plnej a modlit se (platí zvlášť pro pevný vocasy). Dát si luxusní točivej Freeride se spoustou dropíků a klopen. Nebo vypnout hlavu a zkusit štěstí na krudejch Evil Eye lávkách. V půlce kopce pak začíná dualka a "biker xross" , což je fakt klasa: klopny, velký lavice (ta nejmacatější mohla mít dobrej šest-sedum metrů!) Nijak těžká, ale hodně zábavná a rychlá trať (hlavně pro lofousy, který furt dupou a dupou… viď Marine)… přeživší bikery čekají luxusní diktovací lavice (tak od dvou do pěti metrů) a parkur, kde jsou mini skoky v sérkách "alá Hrádek".
První den jsme nijak nehrotili, spíš pěkně čekovali terén. (Kuba a Já spíš roštěnky:). Počasí bylo ideální (stejně jako v So. i Ne.), takže jsme jezdili až do úplného komáče. Když jsem dorazil do Rudy, paní co nás ubytovala se ptala, jak moc prý budem hlučný a pak nám dala radši jinej pokoj, co nejdál od ostatních "lidí". My prostě umíme udělat dojem! Večer přišla na řadu slečna Olmeca, pivka a tak dál...
Hallo, wie geht es? Danke, gut...
Ráno bylo chladný, my dementní a pokoj fakt neuvěřitelně smradlavej, chrániče a všechny ty hadry... Snídani jsme vzali pěkně fofrem, vyjma Kádi, kterej sežral úplně, ale úplně všechno: a hurá na kopec. Tentokrát jsme to vzali "zkratkou" přes centrum Regenu... Tenhle den jsme se věnovali hlavně lávkám. Stokrát dík Markovi a Káďovi, že nás vydrželi točit a fotit. Já jsem ležel tak často, že nemělo cenu vstávat, ale autopilot to odmítal zabalit, takže jsem jezdil (válel se jak prase) furt dokola. Zkusili jsme vlastně všechno, vyjma prasáren typu úzká lavečka do dvou metrů a pak dopad na placku mezi šutráky... Věci tohohle kalibru dával jenom jeden vyzobanej enderák na pevňáku v růžovým tričku. Fakt úlet byl třímetrovej drop z lávky do dřevěného dopadu s dojezdem na kořeny, kameny a to všechno těsně vedle dalšího North shorku. Jenda to komentoval slovy: "takový skoky skáčou jenom magoři, ale jinak nic proti vám, kluci.." Sám se pak stal největším lofasem zájezdu, protože přejezd jedný jedlý lávečky zakončil smotkou do odporně smradlavý bažiny... Dokončit masakr na 4x a trailsech pak byla povinnost... Díky erupcím na slunci, poruše GPS a dementnímu německýmu značení jsem to vzali na barák opět zkratkou, tentokrát přes Passau. Tam se Marinovi tak zalíbilo, že v listopadu veme svou slečnu a jedou tam na líbánky, nebo tak něco. Nákup luxusních zahradních trpaslíků u žluťásků v Rudě nám zabral zbytek večera. Noc jsme pak strávili v Gentleman Habana Clubu...(co s Eurama, né, kurz je dobrej!)
No brain - No pain
Ráno (to, že je pokoj úplně zdevastovanej my úplně na sr... píšu proto, že tenhle report čtou i lidičky co nás neznaj...třeba rodiče, slečny a tak...) balíme všechny krámy, kola sedaj na střechu.. ale kde je Káďa? Sedí na pokoji, čumí na kreslený pohádky pro děti a žere Snickersku... No Comment: Prostě pohoda...tentokrát jedeme první my, takže nebloudíme a jsme pod kopcem dřív, než bys řek borůvkovej koláč. I když tak rychle asi ne.
Opět potkáváme spoustu známejch tváří: Květinový děti, prodavače z 69 s kumpánem (oba na sjezďácích Demo, který furt štelovali) a pár dalších... Kolem kol kolujou kůl kluci a holky taky, prostě komunita jak má bejt! Dáváme rozjezd na 4x tak trochu i závodíme, parádní mazec mít nějakého vopičáka na RB hned za prdelí a ještě furt slyšet: Anťáku, dupej, dupej... Pak natáčíme něco málo na freeridu a hrnem se na dirty. Tam rozpoutáme luxusní pojezd, tak milion lidí, všichni si fanděj a hecujou se do největších prasáren. Padaj děsný pekla: Marek pouští table, x upy a vůbec všechno v nehorázným štýlu jak na běžícím páse, na paty mu šlape Jenda s Káďou a jejich čistý a vysoký airy okořeněný motokrosem. A Kuba: zmíním jenom tři luxusní no footy v řadě. No comment. A když na to přijde, já taky skáču. Skáču dobře, skáču rád. Za zmínku možná stojí sérka s tablem (ale už ne úsporným, prostě mým:), seatgrabem a nohama pryč. S Kubajzem jsme taky pouštěli pazoury a vymejšleli spousty jinejch vopičáren, z kterejch tuhla krev v žilách... Kolem pátý jsme padali na hubu únavou a tak jsme si dali pohov, kecali s ostatníma bikerama, popíjeli pivka... (Mareen má spotřebu píva, jak starej ruskej Zill nafty, fakt se nezdá!) a užívali si slunce...
Ende, Šlus, konečná...
Tři dny utekly jak voda ale stálo to za to. Za největší úspěch považuju to, že se nikdo nezrakvil, přijde mi to trochu jako zázrak...
Jinak špeky:
Jenda: "Jsem si všimnul, že lidi co maj super kola pouštěj hovno, a kdo má plečku tak sází!"
Marek: "Jo to je fakt, jediná výjimka je Anťák… kolo má na hovno a jezdí taky hovno!"
Kuba: takže máme kola, tegilu a soundtrack z Forresta Gumpa. To je všechno, co negr potřebuje k tomu, aby mohl lítat.
Kdyby nám v Plzni neuletěla zahrádka i s kolama, tak by to fakt nemělo chybu. Takže za rok a Auf Wiedersehen!
ZDAR A SÍLU, PŘESKOČ DÍRU!
Jinak jestli je to dobrej report, tak je to moje práce, ale jestli jsou tu hrubky, sprosťárny a kecy, který někoho poškodí, pomluví a vůbec naserou, může za to Mareen. Za tiskové a faktické chyby neručím. Při psaní tohoto reportu nebylo zabito žádné zvíře.
PEACE, LOVE, RESPECT
Mareenova poznámka:
I přes spoustu nepravd a polopravd v textu se nacházejících, jsem se rozhodl to dále nekomentovat... snad jen, že Anťáka by na bikercrossu zajela i bába na kolečkovejch bruslích.
Fotky z akce: galerie